Expost.info – Vítězslav Dobeš

Fejetony – Komentáře – Glosy

Úterý

24

Květen 2016

Má vlast? Dnes ani náhodou!

Napsal , v rubrice DOMÁCÍ

Když voják rakousko-uherské armády František Dobeš padl 10. května 1915 v Dolině do zajetí, měl stále ještě hodnost „obyčejného“ vojína. Pokud je však člověk v civilu dámským krejčím a navíc nenávidí monarchii, pro frčky se zrovna nepřetrhne. 

František byl ovšem taky Sokolem a v hrudi mu tlouklo skutečné vlastenecké srdce. Proto se 1. dubna 1917 přihlásil do Československých legií a 22. října téhož roku se stal legionářem. Absolvoval onu slavnou anabázi a do vlasti se posléze vracel s prýmky četaře. V tom byl jeho osud podobný mnoha jiným. Na rozdíl od řady svých kamarádů si však do Československa přivezl i svou budoucí manželku – byla jí Alexandra Jankovskaja, původem z Barnaulu na Sibiři.

František se stal v nové republice policejním podúředníkem. Alexandra mu porodila syna Vítězslava, který se sice 5. května 1924 narodil do svobodných poměrů, avšak ani nedospěl a do republiky přišli Němci.

František odmítl svého syna zapsat do kolaborantské organizace mládeže z řad ruských emigrantů, a tak byl Vítězslav nuceně nasazen na práce v Říši. Odtud se mu nicméně povedlo po osmi měsících utéct a až do konce války se skrýval. Když vypuklo Pražské povstání, společně s kamarády vyvěsil na pankrácké vodárně československou vlajku – Němci po nich stříleli a mladíci opětovali střelbu z pistolí. Boj pak ukončila německá stíhačka, která místo pokropila z kulometu. Byl téměř zázrak, že tento incident Vítězslav přežil; dvě rány v zádech a jedna na hlavě však smrt naštěstí nezpůsobily a Vítězslav byl dokonce po válce vyznamenán za statečnost. Po nástupu komunistické totality však novému režimu sloužit nezačal, ačkoli role „hrdiny Pražského povstání“ jej k tomu přímo předurčovala.

Když se Vítězslavovi 1. ledna 1971 narodil syn, dal mu stejné jméno. Tehdy ještě netušil, že mu zbývá pouhých pět let života. Z pozemského života nicméně odešel jako člověk nezlomený dobou ani svou těžkou nemocí.

Od Františkova vzetí do zajetí letos v květnu uplynulo 101 let a od Vítězslavovy střelby po německých okupantech 71 roků. Františkův vnuk (který svého dědu, ale ani babičku z otcovy strany již nezažil) a Vítězslavův syn by měl podle vší logiky navázat na své předky a bojovat za republiku. Tu dnes sice neohrožují okupanti, je samostatná, avšak opět plná umaštěné a vymaštěné lůzy, jež chrochtá blahem při zavádění novodobé totality příkazů, zákazů, dohledu a buzerace.

Je to možná nezodpovědné, ale je to tak: zemi, kde může díky voličské přízni vládnout Babiš, Zeman, Sobotka, Chovanec a jim podobní, přičemž není vidět světlo na konci tunelu, zemi plnou xenofobů, závisti, komunálních zlodějíčků, šmejdů všeho druhu a další podobné verbeže – tak tuhle zemi má autor těchto řádků úplně u prdele.

Promiňte mi, moji drazí, jimž vděčím za svůj život.

33%

Tell us how can we improve this post?

+ = Verify Human or Spambot ?

Zanechte komentář:

Vzhledem k tomu, že publikování komentářů nepodléhá jakékoli předchozí registraci, příspěvky jsou zveřejňovány až po ověření, jestli splňují základní parametry slušné diskuse. Všechny korektní – byť i nesouhlasné – názory zde samozřejmě vítám.