Warning: Parameter 2 to wp_hide_post_Public::query_posts_join() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.expost.info/www/wp-includes/class-wp-hook.php on line 286
O pěstování dětí – Expost.info – Vítězslav Dobeš

Expost.info – Vítězslav Dobeš

Fejetony – Komentáře – Glosy

Pondělí

2

Únor 2015

O pěstování dětí

Napsal , v rubrice DOMÁCÍ

Když ho ke konci listopadu 1981 přivezli do dětského domova, bylo mu téměř jedenáct let. V nejméně podařeném modelu škodovky v dějinách (ano, ve stodvacítce) jej z Prahy do ústavu na Chomutovsku převážela jedna z vychovatelek a údržbář, který aktuální hit socialistického automobilismu řídil.

První měsíc po příjezdu se v noci tu a tam pomočoval, jelikož nervy pracovaly i ve spánku. Nějakým zázrakem se mu podařilo při každodenní ranní kontrole prostěradel vždy zakamuflovat, že i on patří mezi ty, jimž ostatní chovanci posměšně říkali „hasič“. (Vychovatelky – tety se vyskytovaly pouze ve filmových Indiánech z Větrova – nepředpokládaly, že by se v takto pokročilém věku v noci počurával, proto jeho prostěradlo kontrolovaly ledabyle. Navíc měl štěstí, že v osmičlenné ložnici všichni tvrdě spali a on mohl mokré prostěradlo usušit na ústředním topení; po delší adaptaci na nové prostředí tento problém naštěstí samovolně vymizel.)

V následujícím období se utěšoval tím, že je v ústavu jen dočasně a že se určitě brzy vrátí domů. S každým vojensky vyrovnaným komínkem prádla ve skříňce jej však zoufalý optimismus opouštěl, načež se někdy po půl roce dostavila rezignace.

Za rok se stal již ostříleným mazákem, který se naučil v kolektivu, bez špetky soukromí, mít radost z drobných věcí: toho, že se nemuselo o víkendu ráno hromadně cvičit a otužovat studenou vodou, výjimečného fotbálku místo odpoledního nuceného pobytu v takzvané učebně (to však jen tehdy, když měla „vypomáhací“ službu prehistorická sudetská vychovatelka pamatující druhou světovou válku, která vyznávala zásadu, že hlavní je pohyb a učení nikomu neuteče) a hlavně občasného víkendového pobytu u takzvaných patronů (rodin zaměstnanců patronátního závodu, který měl s dětským domovem nadstandardní vztahy).

Někdy v polovině svého pobytu v ústavu si začal pohrávat s myšlenkou, že by se nechal adoptovat – vlastně ke komukoli, aby unikl ústavní výchově a naprosté absenci soukromí. Byl tehdy však již ve věku, kdy se adoptují pouze lední medvědi či lachtani v zoo. Brzy tedy tuto lákavou představu opustil.

V pubertě byl jako jeden z mála chovanců v historii tohoto ústavu studentem střední školy, nikoli učněm. Ředitelka dětského domova však trvala na tom, že střední škola, kterou navštěvoval, není tak daleko, aby nemohl denně dojíždět (všichni učňové pobývali přes týden v internátu a do dětského domova se navraceli pouze na víkendy). Aby unikl ranním rozcvičkám, otužování (jež spočívalo v tom, že se chovanec v trenkách nahnul do vany, načež mu vychovatelka krátce osprchovala záda studenou vodou) a hromadnému přemisťování se v autobusu, často se vymlouval, že si ještě potřebuje ráno v klidu zopakovat učivo, vstával v pět hodin a jezdil do školy na sedmou hodinu, kde si konečně pro sebe urval chvíli relaxační samoty.

V sedmnácti letech se poprvé opil. Svůj tehdejší vztah nejen k činohře dostatečně vyjádřil na divadelním plese, který se konal v obci, kde sídlil dětský domov, tím, že vypil několik piv a poté pozvracel parket a hlouček tanečníků. Tím se stal vyvrhelem. Rázem přišel o všechny drobné výhody, jež se mu podařilo v průběhu středoškolského studia nastřádat, přičemž ředitelka ústavu mu za trest omezila i měsíční kapesné v hodnotě osmdesáti korun československých.

Na protest začal konzumovat alkohol, kouřit a připadal si jako opravdový rebel. Zároveň však tušil, že – navzdory výhrůžkám ředitelky – nemůže být díky blížící se plnoletosti poslán do horší, výchovné kategorie ústavu, pokud někoho nepřizabije, nebude utíkat a podobně. (Jelikož neměl sourozence, byl nevydíratelný také po příbuzenské stránce – ředitelka dětského domova přitom neváhala kdysi rozdělit sourozeneckou dvojici ve složení starší bratr a mladší sestra jen kvůli tomu, že ji chlapec veřejně označil za skot ženského pohlaví; kluk posléze putoval z tohoto výchovného zařízení s nejmírnějším režimem právě do „pasťáku“).

Když mu bylo osmnáct let a on konečně opustil ústav a vrátil se do rodné Prahy, do pádu komunismu v tehdejším Československu zbývalo už jen několik málo měsíců. Ty utekly jako voda a on náhle stál na zaplněné Letné se skoro celým životem před sebou…

O pětadvacet let později si na internetu četl všemožné diskuze o ústavní a pěstounské péči v Česku (vyvolané kauzou odebraných českých dětí v Norsku) a s údivem zjistil, že vlastně neví, jestli má, či nemá k tomuto tématu co kloudného říct.

0%

Tell us how can we improve this post?

+ = Verify Human or Spambot ?

Zanechte komentář:

Vzhledem k tomu, že publikování komentářů nepodléhá jakékoli předchozí registraci, příspěvky jsou zveřejňovány až po ověření, jestli splňují základní parametry slušné diskuse. Všechny korektní – byť i nesouhlasné – názory zde samozřejmě vítám.