Warning: Parameter 2 to wp_hide_post_Public::query_posts_join() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.expost.info/www/wp-includes/class-wp-hook.php on line 286
O smrti jedné ženy – Expost.info – Vítězslav Dobeš

Expost.info – Vítězslav Dobeš

Fejetony – Komentáře – Glosy

Čtvrtek

1

Květen 2014

O smrti jedné ženy

Napsal , v rubrice DOMÁCÍ

Kombinace psychických problémů, evidentně ne příliš dobře vybíraných životních partnerů, alkoholu a léků by nepochybně udolala i silnější povahy, než jakou měla Iveta Bartošová. Způsob, jímž se Iveta z toho rozhodla uniknout, je však naprosto děsivý. Když se žena odebere na železniční trať, kde si počká na smrt v podobě vlaku, jde o takový projev beznaděje a zoufalství, že by s tím měl co dělat i Freud.

Do Ivety Bartošové jsem byl zamilován jako puberťák. Po listopadu 1989 jsem víceméně lhostejně přijal existenci bulváru a s ním i Ivetu v její nové roli. Nezajímá mě, která z takzvaných celebrit se s kým vyspala, kde se kdo opil, dokonce ani to, jestli má Karel Gott novou známost. Zajímá mě, jestli stát, v němž žiji, funguje k mé lidské a občanské spokojenosti, která ze stran mi sníží daně, zda se nemusím, když se v noci vracím domu z baru, obávat toho, že mě někdo přepadne…

Přestože na mě Iveta Bartošová tu a tam z mediálního prostoru vykoukla, už přestala okouzlovat. Navíc postupem času přišly jiné lásky, ty skutečné, nikoli pubertální (natož virtuální), a Iveta v porovnání s nimi vybledla jako prastará fotografie.

Potkal jsem ji jedinkrát: před několika lety, když přišla do Tesca ve Vršovicích. Tehdy byl jejím manželem Jiří Pomeje – oba se dostavili v kožených motorkářských bundách, byli „píárově“ veselí a slušelo jim to.

Nikdy jsem nepochopil její střídání partnerů. Zřejmě hledala svého pana Dokonalého, který by ji ochránil před nástrahami světa a především jejími vnitřními běsy. Ve své rozervanosti a pod drobnohledem bulvárních médií, jež jako psychicky labilní hvězda přirozeně přitahovala, však asi neměla příliš velkou šanci tohoto cíle dosáhnout…

Když jsem v úterý 29. dubna 2014 v 11.18 dostal od své kolegyně SMS s avízem, že za chvilku obdržím další s upřesněním jednoho projektu, netušil jsem, co se za chvíli dozvím. V 11.37 dorazila druhá SMS. Po rychle vypitém hrnku čaje jsem si sedl k počítači a tam si přečetl, že mezitím, co jsem čekal na druhou SMS od kolegyně, se TO stalo – v 11.29.

Má někdejší virtuální láska Iveta Bartošová náhle vystoupila ze stínu vzpomínek a já si uvědomil, že žena, která si dobrovolně zvolí smrt pod koly vlaku, si nezaslouží nic jiného než hluboký lidský soucit. A jsem moc rád, že internetové komentáře veřejnosti – jindy tak nelítostné a sžíravé – jsou tváří v tvář tomuto, ve své symbolice křišťálově bezbrannému, zúčtování s vlastním životem laskavé a vlídné.

 

0%

Tell us how can we improve this post?

+ = Verify Human or Spambot ?

1 Komentář

  1. Michal Servus

Zanechte komentář:

Vzhledem k tomu, že publikování komentářů nepodléhá jakékoli předchozí registraci, příspěvky jsou zveřejňovány až po ověření, jestli splňují základní parametry slušné diskuse. Všechny korektní – byť i nesouhlasné – názory zde samozřejmě vítám.